Bylo pozdě odpoledne. Táta dal do skůtru novou baterii a řekl ať si vezmu helmu, že se projedeme. Řekl jsem že teda jo a jeli jsme hlavní silnicí do serpentýn. Potom taťka odbočil na vedlejší, hrbolatou asfaltku se spustou děr, zabrzdil a řekl mi, jestli si nechci zkusit řídit. Já jsem ani neřekl jestli jo nebo ne a už jsem byl v sedle. Zmáčkl jsem plyn a jel jsem. Taťka seděl za mnou a něco na mě pořádl hulákal ale já ho neslyšel. Slyšel jsem jen burácející 125cca motor a vítr, který mě v té ohromné rychlosti bušil do mé helmy. Valil jsem to zatáčkama o stošest. Dokonce jsem jednou zadriftoval na štěrku. Bylo nádherné jet dál a nemít žádný cíl. Prostě jet. Když jsem dojel domů, taťka mě pochválil že mi to jde a já si šel ještě vydrncaný z hrbolků na cestě a zmrazený od větru který jsem prorážel, udělat teplé kakao.
Červenec 2011
Lidi na ulici aneb proč se radovat z maličkostí
28. července 2011 v 23:00 | Richard Fahrner | deník!?23.8.2011
Dneska jsem si uvědomil, že na ulici potkávám dva druhy lidí. Ty, co se usmívají a ty co jsou zamračení. Lidé co se usmívají to buď předstírají nebo nepředstírají. Ti co jsou však zamračení, mají vždycky jednoduše špatnou náladu a nepředstírají nic. Je jim to fuk. Mračí se kvůli práci, partnerovi, špatnému počasí.... a nebo o tom prostě neví. Přišel jsem na to, že mít špatnou náladu opravdu není těžké, protože nás dokáže rozhodit úplně cokoliv, každá maličkost jako například rozvázaná tkanička, nebo že vám ňákej holub udělá hovno na autě..... a už jste celej den zamračení. Ale naopak když vám ňáká maličkost udělá radost, tak je to většinou jen na chvíli a pak jste zase jako předtím. Proto je důležité radovat se z maličkostí POŘÁD! ;) Když uvidím člověka na ulici který má dobrou náladu, tak mi tu moji zvedne taky a já ji pak zvednu někomu jinému...je to jako DOMINO :) takže se stačí nemračit a uděláte spoustu lidem příjemňejší den :) Ps: Keep smiling :)
Prázdniny aneb jak to vidím
24. července 2011 v 5:32 | Richard Fahrner | deník!?20.8.2011
Letošní prázdniny jsou skoro v polovině a mě se zdá, že jsem ten měsíc skoro nic neudělal... možná je to tím, že ani nic dělat nechci. možná právě od toho jsou vlastně prázdniny... připravit se na další, těžší a těžší záhul, kterej začne 1.Září. Eh! Jdu na Střední a střední je těžká jak slon ze zoologický zahrady v Praze 4 . Mám pořád hlad, chodím spát ve tři ráno a budím se ve tři odpoledne. Ale nevím co budu dělat!!! možná že psát tenhle článek? Že by? Ten prázdninovej stereotyp mě děsí čím dál tím víc!!!! Uáááá!!! Začínám z toho šílet a jedinou oporou je mi šestipalcovej display na kterým se oběvujou po zmáčknutí tlačítek od notebooku písmenka. Ale co s tím udělám???? Nic.